Antušek, Vladimír (Vladěk)
(1901 Benešov – 1968 Benešov)
Malíř, grafik a mozaikář Vladimír Antušek vystudoval reálné gymnázium a pokračoval na pražské Uměleckoprůmyslové škole pod vedením prof. Vratislava Hugo Brunnera. Ještě za studií se stal členem umělecké skupiny Devětsil.
Z Antuškových monumentálních prací se zřejmě hned ta první zachovala dodnes. Je jí výzdoba hrobky rodiny Sochorových na hřbitově ve Dvoře Králové, na níž spolupracoval s mozaikářem Josefem Novákem podle návrhů profesora Františka Kysely. Jen o něco málo později se oba spolupracovníci podíleli na výzdobě muzea v Hradci Králové podle kartonů Jana Preislera. V roce 1930 Antušek spolupracoval na mozaikové výzdobě v katedrále sv. Víta na Hradčanech. Pracoval také na mozaice ve vestibulu Staroměstské radnice v Praze provedené podle fresek Mikoláše Alše. Z výčtu zakázek známých z literatury je zřejmé, že Antušek musel být činný v mozaikářské dílně Jana Tumpacha, případně s ní velmi těsně spolupracoval. Podílel se též na výzdobě československého historického pavilonu pro světovou výstavu v Americe v roce 1938 a současně pracoval i na mozaice ve dvoraně zemské banky v Praze a na mozaikách pro Vatikán a Itálii.
Z Antuškových monumentálních prací se zřejmě hned ta první zachovala dodnes. Je jí výzdoba hrobky rodiny Sochorových na hřbitově ve Dvoře Králové, na níž spolupracoval s mozaikářem Josefem Novákem podle návrhů profesora Františka Kysely. Jen o něco málo později se oba spolupracovníci podíleli na výzdobě muzea v Hradci Králové podle kartonů Jana Preislera. V roce 1930 Antušek spolupracoval na mozaikové výzdobě v katedrále sv. Víta na Hradčanech. Pracoval také na mozaice ve vestibulu Staroměstské radnice v Praze provedené podle fresek Mikoláše Alše. Z výčtu zakázek známých z literatury je zřejmé, že Antušek musel být činný v mozaikářské dílně Jana Tumpacha, případně s ní velmi těsně spolupracoval. Podílel se též na výzdobě československého historického pavilonu pro světovou výstavu v Americe v roce 1938 a současně pracoval i na mozaice ve dvoraně zemské banky v Praze a na mozaikách pro Vatikán a Itálii.
V poválečné době začal pracovat jako výtvarník Ministerstva informací, odkud v roce 1959 odešel do penze. Ve volném čase se věnoval výuce kresby, malby a linorytu ve výtvarných kroužcích. Výsledkem jeho snažení byla i jedna monumentální kompozice, kterou jeho žáci v roce 1967 vyzdobili exteriér obřadní síně v Benešově. Tato převážně kamenná mozaika se smutečním motivem dvou truchlících žen se nachází jen nedaleko od Antuškovy další realizace – výzdoby rodinného hrobu. Na náhrobku autor zformoval plasticky utvářený Veraikon pojednaný celoplošně v kamenné mozaice. Inspiraci pro náhrobek mohl autor najít už v zakázce na královédvorském hřbitově. Zde se zachoval kamenný náhrobek rodiny Hanelovy s kamennou mozaikou s obdobně pojednaným Veraikonem, který měl být vytvořen podle návrhu Aloise Wachsmana.
Libuše Váňová, Vladěk Antušek, Benešovský kalendář, 2001, č. 9, s. 15-17.
Zuzana Ragulová, Vily rodiny Sochorovy ve Dvoře Králové nad Labem, diplomová práce, FF MU Brno, 2013, s. 52.
Jiskra, týdeník Benešovska, Vlašimska, Voticka, Posázaví a Středního Povltaví, 2013, http://www.jiskra-benesov.cz/clanek/pozoruhodne-nahrobky-malir-touhy-a-dalek-2044
Zuzana Ragulová, Vily rodiny Sochorovy ve Dvoře Králové nad Labem, diplomová práce, FF MU Brno, 2013, s. 52.
Jiskra, týdeník Benešovska, Vlašimska, Voticka, Posázaví a Středního Povltaví, 2013, http://www.jiskra-benesov.cz/clanek/pozoruhodne-nahrobky-malir-touhy-a-dalek-2044
