Fišar, Jan
(1933 Hořovice - Polevsko 2010)
Absolvoval obor dřevořezba na Vyšší uměleckoprůmyslové škole v Praze a pokračoval studiem v sochařském ateliéru VŠUP u prof. Josefa Wagnera. Klasický sochařský materiál opustil v roce 1966, kdy mu Stanislav Libenský nabídl, aby s ním a jeho manželkou Jaroslavou Brychtovou spolupracoval na výrobě skleněných plastik pro EXPO v Montrealu. Modeloval a odléval pak v podniku Železnobrodské sklo, kde působil i v dalších letech jako podnikový výtvarník (do roku 1971). Jeho tvorba se zcela přeorientovala na skleněný materiál a stal se jedním z nejvýznamnějších českých sklářských výtvarníků, kteří se živili ateliérovou tvorbou.
V železnobrodské dílně navrhoval a realizoval s manželkou Eliškou Rožátovou několik mozaik a účastnil se i samostatných zakázek pro architekturu – např. zasklení hlavního léčivého pramene v Karlových Varech. Pracoval na mozaice do zastupitelství v Teheránu a na dalších mozaikách, z nichž se dodnes zachovaly kompozice v Michalovcích a v Jablonci.
Jan Fišar se ke své tvorbě pro architekturu vyjádřil v rozhovoru z roku 2003: "Tehdy jsem pracoval s manželkou Eliškou Rožátovou. Architektura v té době, když se na to podívám nazpátek, byla hrozná, socialistická, nechci sem plést politiku, ale prostě to tak bylo. A když vidíte věci s odstupem času – na ošklivý kvádr nemůžete nic pořádného udělat. A není to moje omluva….Takže jsem dnes šťastný člověk, že už skoro třicet let dělám bez komisí. To přijdete k lidem, kterých si ani nevážíte, a oni Vám říkají: "tohle budete dělat, tohle nebudete dělat." To jsem jen seděl v Mánesu a potil se….šlo také o peníze, vždycky o ně jde…Teď jsem šťastný, nikdo mi nic nekoriguje, jen já sám."
Marie Kohoutová, Kdy sklo dostane štych – dálkový rozhovor s Janem Fišarem na okraj jeho berlínské výstavy, 9/2003, http://www.glassrevue.cz/news.asp@nid=1816.html
