Topografický výzkum exteriérových skleněných mozaik v ČR - odborná mapa se zaměřením
na jejich výskyt a poškození

(1867 Praha – 1915 Praha)

Viktor Foerster je pokládán za prvního českého mozaikáře. Byl synem svatovítského varhaníka a mladším bratrem hudebního skladatele Josefa Bohuslava Foerstera. Sám inklinoval k hudbě, ale nakonec se začal věnovat malířské profesi (naopak jeho bratr celý život profesionálně komponoval a zároveň maloval). Mladý Foerster studoval na Uměleckoprůmyslové škole a později na pražské Akademii u profesora Maxmiliána Pirnera (s přestávkou na Akademii v Mnichově) a v Paříži hned ve dvou školách. Jeho zájem o studium nebyl příliš soustředěný a časté střídání škol souviselo i s nespokojeností s vyučujícími. Po ukončení vzdělání chtěl údajně vstoupit do benediktinského řádu v klášteře na Slovanech v Praze, ale nespecifikované důvody mu to nedovolily. Nakonec svou intenzivní výtvarnou kariéru začal až při pobytu u přítele ze studií na Akademii Františka Bílka, s níž pracoval v chýnovském ateliéru. Zhotovil zde křížové cesty pro Pelhřimov a klášter v Nové Říši (1899–1900), přičemž tyto zakázky byly zprostředkovány a z části i zpracovány Bílkem.

Kromě soustředěné práce Foersterovi jistě vyhovoval i duchovní rozměr, který pobyt v Chýnově přinášel. Zjitřené náboženské cítění měl společné nejen s Bílkem, ale také s malíři beuronské školy, kteří působili v Praze ve zmiňovaném klášteře na Slovanech. S nimi se zřejmě zúčastnil dvouletého pobytu v italském benediktinském klášteře Monte Cassino (1902-1903), vyplněného mj. prací na mozaikové výzdobě chrámu prováděné v beuronském stylu za vedení hlavního výtvarníka Petera Desideria Lenze (bývalého profesora Akademie v Düsseldorfu a hlavního představitele beuronské školy). Kromě oprav starších a vytváření nových mozaik podnikl Foerster také studijní cestu za italskými mozaikovými realizacemi.

Po návratu do Čech se rozhodl založit mozaikářský ateliér. Data z Foersterova životopisu v tomto směru nejsou úplně vyjasněná. Dílna začala pracovat v prostorách kláštera sv. Jiří na Pražském hradě. Údajně se tak mělo stát v roce 1904, ale už o rok dříve měl Foerster údajně pracovat na zakázce. Snad s ním měli v dílně působit i dva italští mozaikáři. První zakázkou měla být dekorace průčelí kapličky na Zlíchově (1903). Další byla mozaika Panny Marie Sněžné na průčelí pražského františkánského kostela stejného zasvěcení (1904) a mozaika Krista v tympanonu západního vstupu do emauzského kláštera (1904).

Styk s emauzskými benediktiny snad Foersterovi přinesl i velkou zakázku na výzdobu průčelí kostela řádu petrinů zasvěceného Panně Marie Růžencové v Českých Budějovicích. Exteriér i interiér navrhnul v duchu beuronské umělecké školy emauzský mnich Pantaleon Major. Realizace probíhala v roce 1904 a pod vedením mistra mozaikáře se na ní podíleli i členové řádu, kteří pracovali na ornamentální složce díla. Pro samotné Emauzy (klášter Na Slovanech) Foerster také zhotovil soubor mozaik, které se uplatňují na exteriéru komplexu budov. Průčelí západního křídla kláštera směrem do dvora zdobí velká mozaika sv. Josefa zhotovená podle kartonu beuronského umělce a zároveň emauzského mnicha Gabriela Jakoba Wügera. Další mozaiky v tympanonech vstupů do kostela (benediktini a sv. Jan Křtitel a již zmiňovaná polopostava Krista) vznikly snad podle Foersterovy vlastní předlohy.

Práce v mozaikářské dílně byla občas přerušena malířskou zakázkou. Tak v roce 1906 pracoval na monumentálních malbách pro klášter augustiniánů ve Lnářích, kde našel zázemí v okruhu umělců a intelektuálů obklopujících převora Aloise Václava Majera. Básníci Julius Zeyer, Otokar Březina nebo Foersterův přítel Bílek do této skupiny patřili též. Pro Lnáře a tamní kostel Nejsvětější Trojice pracoval několikrát a jednou dokonce v technice mozaiky, kdy zhotovil (zřejmě podle vlastního návrhu) drobný medailon s hlavou Krista osazený na průčelí klášterního chrámu. Menší zakázky představovaly i Pieta pro tympanon kaple sv. Anny ve Vyšším Brodě (1906) a Kristus pro tympanon kostela v Dolíně (1907-1908) nebo Panna Marie Hájecká na bráně vstupu do poutního areálu v Hájku u Prahy (1908) nebo výzdoba interiéru kapličky Nejsvětější Trojice v Roudnici (1911).

Kromě zakázek na dekorování kostelů, kaplí a klášterních objektů, se velmi brzy začaly množit objednávky dekorativních prvků pro průčelí profánních budov. Snad prvním, kdo Foersterovu dílnu ve větší míře využil, byl architekt Jan Vejrych (1905 Hotel Paříž v Praze, 1906-1907 Spořitelna v Novém Bydžově, 1908 Obecní dům v Semilech). Další zakázku mu zadal Bedřich Bendelmayer (1905 Hotel Arcivévody Štěpána v Praze) a ve Foersterově portfoliu nesmí chybět i zadání od Osvalda Polívky, který svých architektonickým dílem intenzivně prosazoval použití mozaiky na průčelí neoslohových a secesních budov. S Polívkou spolupracoval Foerster na znacích pro Pojišťovnu ve Spálené ulici v Praze (1907-1909). Zcela specifickou prací dle vlastního návrhu byla výzdoba fasády obchodní školy v Českých Budějovicích. Figuru Merkura totiž Foerster nejen vysázel ze štípaného smaltu, ale také sám navrhl zcela v duchu beuronské malby (1908).

Na pomezí profánních a sakrálních zakázek stojí výzdoba hrobek. Foerster působil především na Vyšehradském hřbitově. Jeho účast máme doloženu na výzdobě hrobky Mattušových podle návrhu architekta Josefa Fanty, Eiseltových, kam vytvořil kompozici Krista zkopírovanou z obrazu Proměnění Páně od Raffaela Santiho, a Lauschmanových. Poslední dekoraci v podobě lunety s polopostavou Krista vytvořil v roce 1908 podle svého vlastního návrhu. Do funerální produkce snad patří i mozaikový obklad pozadí stély náhrobku Josefa Mislera, který v roce 1910 vytesal z pískovce Ladislav Šaloun a rodina jej nechala instalovat na Vinohradském hřbitově.

Zadavatelem z nejvyšších církevních kruhů byl moravský premonstrátský klášter v Nové Říši. Foerstera tam už znali z dřívější zakázky na křížovou cestu a jako přítele Františka Bílka. Objednali si u něj mozaikový oltář o třech obrazech pro farní kostel Božského Srdce Páně v Rozseči (1908), nad kterým měl klášter patronát. Na práci velmi brzy navázal monumentální realizací Nanebevstoupení Páně na průčelí klášterního kostela sv. Petra a Pavla. Podle údajů památkového úřadu na ní pracovali italští mozaicisté, z dalších pramenů však víme, že tato zakázka byla vedena Viktorem Foersterem, který zřejmě navrhl i podobu kompozice. Brzy po dokončení se ukázaly zásadní problémy této realizace, které vedly až k její brzké likvidaci: "(…) ani s mosaikami nemáme v našem podnebí dobrých zkušeností. Tak musela být již v r. 1925 snešena mosaika ze štítu kostela v Nové Říši, provedená kol. r. 1910 benátskými odborníky, poněvadž zatmelení tabulek nevzdorovalo povětrnosti." Technologickou chybu se zřejmě u dalších zakázek podařilo odstranit, protože v mnohem horších klimatických podmínkách vrchu Hostýna přežila bez úhony velkoplošná mozaika Panny Marie. Ta byla zhotovena v roce 1912 v dílnách v Mnichovicích u Prahy, kde Foerster zaměstnával také italské pracovníky.

Italy máme doloženy i na jedné z nejprestižnějších zakázek, které Foerster získal – restaurování a nové osazení středověké mozaiky Posledního soudu ze Zlaté brány. Údajně to byli dva benátčané z dílny firmy Compagnia Venezia (v jiných zprávách jsou zmiňováni čtyři) s nimiž se mu mozaiku po dvaceti letech, kdy byla sejmutá ze stěny a ležela rozřezaná na části uložená pod Vladislavským sálem, podařilo vrátit zpět na fasádu jižní předsíně chrámu sv. Víta.

Zatím máme jen malé povědomí o mozaikách, na kterých Foerster pracoval v zahraničí. Studijní pobyt v Monte Cassinu zřejmě znamenal jeho účast při dekorování hrobky sv. Benedikta. Odtud nepochybně přišla i intenzivní inspirace beuronským uměním. Z publikovaných zpráv víme, že v roce 1905 Foerster připravoval mozaiku pro českou kapli v Lourdech, později se měl účastnit restaurování mozaik v Aquilei. Je však otázkou, zda tyto práce proběhly a jestli se k nim zachovala dokumentace, resp. zda dodnes existují.

Viktor Foerster zemřel v roce 1915 na mozkový nádor. Jeho nemoc propukla při cestování po Itálii v roce 1913, dá se předpokládat, že po té již mnoho zakázek neřešil. Poslední doložené datované dílo tak tvoří tři kompozice svatých českých patronů podle návrhů Mikoláše Alše, osazené v roce 1913 na průčelí kostela sv. Bartoloměje v Pardubicích. Epilogem Foersterovy mozaikářské činnosti bylo dokončení některých rozpracovaných či starších děl. Tak sochař František Bílek použil drobnou mozaikovou desku na kovovém podkladu s motivem Veraikonu k výzdobě obelisku instalovaného v roce 1916 do děkanské zahrady v Pelhřimově. Mnohem významněji se na pěstování Foersterova specifického odkazu podílela dílna manželky Marie V. Foersterové. Ta dokončila a osadila řadu rozpracovaných zakázek, např. orloj na průčelí budovy plzeňské Spořitelny.

Viktor Foerster pracoval s importovaným materiálem, který si objednával ze skláren v Benátkách a na ostrově Murano. Jeho práce jsou vždy velmi pečlivě provedeny s jednotlivými kamínky zasazenými těsně k sobě jen s malou spárou. Založení dílny a počátek české mozaikové produkce budily velký zájem odborné i laické veřejnosti. V dobovém tisku bylo publikováno hned několik článků o Foersterovi i o technice mozaiky či zajímavých realizacích. Bylo v nich vyzdvihováno, že mozaika přináší do architektury barvu a především materiál, který je odolný proti "