Foersterová - Jesenská, Marie Viktorie
(1867 Praha – 1940 Praha)
Učitelka, překladatelka z angličtiny (pod rodným jménem Marie Jesenská publikovala například překlad Oskara Wilda aj.) pocházela z umělecky nadané rodiny. Její otec byl dobrý kreslíř a ona sama také navštěvovala večerní kurzy na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, výtvarné činnosti se ale věnovala až v mozaikářské dílně svého manžela Viktora Foerstera. Spolupracovala s ním především na dekorativních detailech jím realizovaných děl: "(…) pomáhala jsem mu ve všem. Brzy jsem mu dovedla podle návrhu upravit obrácený karton na mosaiku, dovedla dělati nejprve prosté, později i složité ornamentální práce mosaikové. Pomáhala jsem i vkládat menší věci do cementu. V Itálii, kam mne Viktor zavezl, studovala jsem mosaiky." Po smrti manžela v roce 1915 převzala (údajně na popud několika architektů) vedení dílny. Zprvu dokončovala rozpracované zakázky. Například orloj pro plzeňskou Spořitelnu, který bylo nutné osadit na fasádu. Protože Foersterová se nikdy této části práce sama neúčastnila, zhotovila si pokusně pamětní desku a na ní si techniku ověřila.
Po roce 1918 musela konsolidovat chod dílny přerušený událostmi 1. sv. války. Důležitou starostí bylo zajištění mozaikového materiálu: "Abych svou práci mohla řádně konat, bylo třeba studovat staré i nové mosaiky a opatřovati materiál. Naučila jsem se co nejrychleji řeči, jela do Italie, navázala styky s vyrábiteli smaltů a snažila se vidět a poznat ve svém oboru, co jen bylo možno. Když po převratu dodávky materiálu vázly, zaručila se za mne Zemská banka (…) dopsali z italského vyslanectví, na obchodní a živnostenskou komoru v Benátkách, ta mě doporučila přední firmě benátské a materiálu nejlepšího, každé barvy a každého odstínu, který jsem žádala, byl dostatek." Dílna s tímto přísunem úspěšně fungovala, ale i tak se pokusila (stejně jako v té době také další mozaikáři a technologové) o vytvoření možnosti výroby smaltů v Čechách: "Pomoc mi poskytlo ministerstvo obchodu. Brzy dělal velmi slibné pokusy pan Jaroslav Kopal ve Vlastiboři u Navarova a poslal mi skvělé vzory některých barev….(…) Nebylo a není jediné mé práce od té doby, kdy mi pan Kopal české smalty poslal, aby v ní nebyla alespoň hrstka překrásných českých kamenů."
Ačkoliv byla dílna M. V. Foerstrové dlouho jediným mozaikářským podnikem v českém prostředí, byla jí dosud věnována jen okrajová pozornost. Proto zde využíváme starší seznam prací uveřejněný v Národních listech k příležitosti jejích sedmdesátých narozenin, vycházející nepochybně z vlastních záznamů a uvádějící i autory návrhů jednotlivých zakázek: "5 medailonů v Bukolu u Veltrus (návrh arch. Vr. Mayera), orloj v plzeňské spořitelně (návrh J. Šimáka), luneta na hrobce min. s. L. Nováka na Vyšehradě (arch. J. Fanta), vzáj. pojišťovna ve Spálené ul. (rakouský znak nahrazen nápisem), slepé okno ve stabováclavské kapli sv. Víta (J. Šimák), 4 medialony na dům řed. prům. banky J. Pelikána (arch. M. Babuška), sluneční hodiny na ústavu pro tuberk. děti v Luži (M. Kredbová), výplň v porotní síni soudu v Klatovech (A. Mudruňka), znak a medailony tamtéž (B. Bendelmayer), výzdoba ruského kostela na Olšanech: Bohorodička, archanděl Michael, hlava Kristova (Ivan Bilibin), výzd. vestibulu měšť. školy v Litoměřicích (F. Kysela), výzd. ústř. knihovny hl. města Prahy (J. Sejpka), cyklus 7 obrazů ve vestibulu min. soc. péče (F. Kysela), strop vchodu pojišť. Continental (A. Mudruňka), obložení mramorovými kostičkami stropu, sloupů a loubí v slavnostní síni právnické fakulty Karlovy univ. (arch. L. Machoň), výzd. Slavínu na Vyšehradě (arch. Wiehl a Fanta), výzd. hrobek na Vyšehradě (M. Kredbová, B. Herzmanský), vlys v pasáži bio Fénix (R. Kremlička), výzd. měšť. spořitelny v Roudnici (arch. Babuška, J. Sejpka), sv. Barbora na továrně výbušných látek v Semtíně (C. Bouda), výzd. porotní síně v Chrudimi (J. T. Blažek), velký státní znak v katedrále sv. Víta (F. Kysela), ciferník na úředním domě v Domažlicích, ornamentika a fontánka v domě gen. Husáka (Mudruňka), Madona s Ježíškem na vile u Brandýsa (Mudruňka). Nyní pracuje na velké mozaice Adama a Evy podle návrhu K. Svolinského, kterou věnuje chrámu sv. Víta na památku svého chotě."
Dílna Marie Foerstrové zanikla zřejmě se smrtí majitelky v roce 1940. Ještě v roce 1945 však byla osazena jí zpracovaná mozaika Ráj v jižní bráně katedrály sv. Víta. Právě tato realizace je ukázkou vytrvalosti, se kterou Foersterová k práci přistupovala. Už v roce 1934 nabízela Jednotě pro dostavbu chrámu sv. Víta jako dar realizaci mozaiky, při které sama ponese náklady na práci a materiál. Chtěla jí uctít památku svého manžela. Vzhledem k nedostatku financí na další výdaje kolem vzniku díla ale Jednota dar odmítla. Foersterová se však nabídla znovu v roce 1937 a tehdy jí bylo vyhověno – pro zakázku bylo určeno téma, místo a také autor návrhu Karel Svolinský. Podle kartonů hotových v roce 1938 byla vyráběna mozaika Vykoupen, která byla na místo zasazena o rok později. Válečné události přerušily práci na jejím pandánu – Ráji. Ten pak na místo osadila až v roce 1945 dílna Česká mosaika. Foersterové mozaikářská dílna byla důležitá nejen pro samotné realizace zahrnující během čtvrtstoletí existence drobné opravy dekorací starších budov (po roce 1918 se jednalo hlavně o odstranění neaktuálních symbolů rakouské státnosti a jejich nahrazení novými československými), výzdobu interiérů i exteriérů či dekorování hrobek a náhrobků. Díky její činnosti se mohlo kontinuálně rozvíjet české mozaikářské řemeslo. Vyučil se u ní například Jan Papež, který byl jedním z hlavních mozaikářů Ateliéru Tumpach založeného jako konkurenční podnik na počátku 30. let 20. století.
J. R. Marek, Sedmdesátka české mosaikářky, Národní listy, 1937, 2. 12., s. 5.
Marie V. Foersterová, Pravda o české mosaice, Národní listy, 1939, 19. 8., s. 4.
Václav Čtyroký, Česká mosaika, Sklářské rozhledy, 1941, č. 18, s. 145-153.
Marie Foerstrová, Žena v umění, práci a ve sportu, Národní listy, 1929, 20. 1., s. 10.
Eva Balaštíková, Dílo Karla Svolinského pro chrám sv. Víta v Praze, in: Roman Musil - Eduard Burget, Karel Svolinský, Praha 2001, s. 110-113.
Marie V. Foersterová, Pravda o české mosaice, Národní listy, 1939, 19. 8., s. 4.
Václav Čtyroký, Česká mosaika, Sklářské rozhledy, 1941, č. 18, s. 145-153.
Marie Foerstrová, Žena v umění, práci a ve sportu, Národní listy, 1929, 20. 1., s. 10.
Eva Balaštíková, Dílo Karla Svolinského pro chrám sv. Víta v Praze, in: Roman Musil - Eduard Burget, Karel Svolinský, Praha 2001, s. 110-113.