Topografický výzkum exteriérových skleněných mozaik v ČR - odborná mapa se zaměřením
na jejich výskyt a poškození

(1938 Osík u Litomyšle – 2008 Osík u Litomyšle)

Ludmila Jandová vystudovala železnobrodskou sklářkou školu s mozaikářskou specializací. V současnosti je však známa především její grafická tvorba, jejíž předpoklady získala v ateliéru prof. Vladimíra Silovského na pražské AVU. Zde vystudovala i malbu u prof. Vojtěcha Tittelbacha. Od roku 1965 pracovala na svých dílech v ateliéru v Osíku u Litomyšle. Kromě grafiky se věnovala více než dvacet let návrhům a také realizaci mnoha monumentálních mozaik v interiérech i exteriérech budov. První kompozici Hnízdo realizovala v roce 1966 pro základní školu v Křenově z kombinace cihel, opuky, barevných žul a čediče. Z podobných materiálů vznikla i Ptačí rodina pro činžovní dům v Lidické ulici v Litomyšli (1969). S "ptačím" tématem, oblíbeným také v autorčině grafice, souviselo i sgrafito První let pro MŠ v Dašicích u Pardubic, do jejíhož interiéru Jandová navrhla čtyři skleněné mozaiky na téma ročních období (1975). Téma prvního letu se opakovalo i ve výzdobě exteriéru MŠ v Chrudimi (1980), do interiéru této budovy byly určeny kompozice Houpačka a Pouštění draků (1981). Všechny posledně zmíněné realizace využívaly štípaného skla. Na okruh ptačích témat navázala také plastická skleněná mozaika Ptáci pro exteriér trafostanice na Karlovině v Pardubicích (1979) a skleněná mozaika Ptačí hejna pro fasádu ZŠ v nedalekých Nasavrkách (1982). Ve štípané skleněné mozaice byl dvakrát proveden i námět Česká vesnice – pro jídelnu ZŠ v Jablonném nad Orlicí (1975-1976) a pro čekárnu autobusového nádraží ve Svitavách (po 1978). Pro Projekční středisko Závodů průmyslové automatizace Jičín navrhla Jandová mozaiku Let ptáků ze štípaného kamene a skleněnou mozaiku Zrcadlení pro podnikovou saunu (1979). V roce 1978 byla osazena autorčina největší kompozice – skleněná mozaika Řeka květů pro Litomyšlské nákupní středisko. I při rozměrech 450 x 1800 cm představuje výsledný obraz křehkou kompozici kombinující tři barevné tóny na bílém pozadí. Série návrhů pro skleněné mozaiky zahrnuje i pozdější díla Víly pro interiér MŠ v Jablonném nad Orlicí (1983), Podzim pro halu Kulturního domu v Ústí nad Orlicí (1984), a Geometrický motiv pro učiliště Tesly Pardubice (1987).

Mozaiky Ludmily Jandové realizovala někdy mozaikářská dílna Ústředí uměleckých řemesel, někdy je zřejmě prováděla sama. Vznikaly tak z materiálů, které byly běžně komerčně dostupné (prefabrikovaná sintrovaná mozaika). Proto jsou její kompozice už v návrzích přizpůsobeny prefabrikovaným skleněným kostičkám stavební mozaiky. Často mají až grafickou podobu, jež využívá kontrastu světlého (mnohdy monochromního) podkladu a barevných kostek, které na rozdíl od štípaného skla nebyly tonálně odstupňované. Inovační přístup Ludmily Jandové je patrný i na plastické mozaice – vzdouvajícím se reliéfu umístěném na trafostanici sídliště Karlovina v Pardubicích. Jeho plasticitu podporuje kombinace šedé a bílé barvy a samotný motiv tvoří obrysy letících ptačích těl.

Zbyšek Malý (ed.), Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950-1999 IV, CH-J, Ostrava 1999, s. 146-147.
Anděla Horová (ed.), Nová encyklopedie českého výtvarného umění, sv. 3. Dodatky, Praha 2006, s. 321-322.
Jan Kapusta, Ludmila Jandová. Hlubotisky (kat.), Náchod 2005, s. 26-27.