Topografický výzkum exteriérových skleněných mozaik v ČR - odborná mapa se zaměřením
na jejich výskyt a poškození

(1881 Kouřim – 1941 Praha)

Typograf, designér, grafik a malíř František Kysela studoval na pražské Uměleckoprůmyslové škole u Karla Vítězslava Maška a jeden rok absolvoval i na Akademii výtvarných umění v ateliéru Hanuše Schwaigera. Byl všestranným výtvarníkem, který navrhoval drobné ilustrace i úpravy celých interiérů a nakonec se věnoval také scénografii. Od roku 1913 sám učil na Uměleckoprůmyslové škole a později ji vedl jako rektor. Kyselovo tamní působení bylo důležitým mezníkem pro samotný vývoj českého mozaikářství, jehož studium na této škole zavedl. Jeho žáky byli Josef Novák a František Ulman, kterým Kysela zprostředkoval možnost zahraniční studijní cesty do Itálie. Podnikli ji pod záštitou Výzkumného ústavu sklářského v Hradci Králové, se kterým Kysela spolupracoval – na jeho podnět zde v roce 1924 začali zkoumat možnosti výroby speciálního mozaikového skla. Sám nechal své mozaikářské návrhy realizovat v dílně Marie Foersterové (např. mozaiky v kapli Bartoňů z Dobenína v chrámu sv. Víta nebo v atriu budovy ministerstva sociální péče v Praze). Navrhoval také vitráže pro Thunovskou kapli ve sv. Vítu (1927) či starší pro muzeum v Hradci Králové (1912).

Z exteriérových skleněných mozaik zhotovených podle návrhu Františka Kysely se zachovala specifická realizace na hrobce členů královédvorské továrnické rodiny Sochorových. Nechal ji postavit Josef Sochor po smrti své ženy Pavly. V roce 1930 oslovil architekta Pavla Janáka, který svůj návrh představil následovně: "Myslím, protože místo nalézá se v krásném lese, že by nemusela se stavět žádná zvláštní vysoká architektura. Bylo by nejkrásnější, kdyby se místo, které je samo veliké, ohraničilo kamennou zídkou, takové výšky, aby se na ni mohlo i usednout, se vchodem uprostřed a s malým chodníčkem uvnitř kolem dokola. Byla by to spíše jakási zahrádka, která místu by nejlépe asi odpovídala. Uvnitř této zídky, na její svislé straně, mohl by se umístit nápis a myslil jsem, že by byl pěkně k provedení v mosaice, kterou prof. Kysela by tak rád milostivé paní udělal." Janákova idea byla dodržena – zatravněný hrob doplňují malé kubické náhrobky a dokola jej obklopuje kamenná zídka, která je na vnitřní straně opatřena textem: TICHÁ ZEMĚ PŘIJALA MOJE TĚLO, MÁ BOLEST PŘEBOLELA VE VĚČNÉM SNU, ALE DĚDICTVÍM LÁSKY, KTERÁ SVÍTILA VE MNĚ, PLODEM ČINU, KTERÝ ODDANĚ SLOUŽIL, KÉŽ PO SMRTI TOHO, CO SMRTELNÉ BYLO, JE MI DOPŘÁNO DÁL TU ŽÍT S VÁMI. Nápis provedený v kapitálách červené a modré barvy je doplněn v mezerách mezi slovy postavami ptáčků a samotná písmena prorůstají květy. Dekorativní forma barevně veselé mozaiky na bílém podkladu ostře kontrastuje se strohou funerální architekturou. Realizovali je zmíněný Kyselův žák Josef Novák, který spolupracoval s malířem a mozaikářem Vladimírem Antuškem. Objednavatel hrobky Josef Sochor byl úspěšný v textilní výrobě. Jeho podnik jako první v republice začal intenzivně spolupracovat s výtvarníky, kteří navrhovali potisk textilií. V roce 1927 pro něj František Kysela, který byl zároveň rodinným přítelem Sochorových, dekoroval látku na šaty s názvem Jablko a jeho stín, na dalších firemních dezénech pracovali například Jiří Trnka, Karel Svolinský či Josef Čapek. S Františkem Kyselou spolupracoval Josef Sochor dlouhodobě při firemních i soukromých objednávkách. V roce 1937 byl dle Kyselova návrhu zhotoven tištěný gobelín Hvězdné nebe v první hodině naší svobody 28. října 1918, který továrna vystavovala na Světové výstavě. Dalšími zakázkami byl návrh nové firemní značky, etiket a praporků. Pro Sochorovy Kysela pracoval především v interiéru vily navržené Josefem Gočárem a kolaudované v roce 1922 (malba dřevěného obložení, stěn v reprezentativních místnostech i soukromých pokojích a další dekorativní prvky). Členům rodiny navrhoval i ex libris či svázal album fotografií.

Václav Čtyroký, Česká mosaika, Sklářské rozhledy, 1941, č. 18, s. 145-153.
Prokop Toman, Nový slovník československých výtvarných umělců, díl A-K, Praha 1947, s. 604-605.
Emanuel Poche – Sylva Marešová, František Kysela, Praha 1956.
Anděla Horová (ed.), Nová encyklopedie českého výtvarného umění, sv. 1. A-M, Praha 1995, s. 431.
Zuzana Ragulová, Vily rodiny Sochorovy ve Dvoře Králové nad Labem, diplomová práce, FF MU Brno, 2013, s. 33-35, 52.
Veronika Vicherková, Novodobá česká mozaika jako specifický druh umění v architektuře druhé poloviny 20. století, diplomová práce, FF UK Praha, 2014, s. 30-32.