Topografický výzkum exteriérových skleněných mozaik v ČR - odborná mapa se zaměřením
na jejich výskyt a poškození

(1923 Brno)

Brněnská rodačka studovala za války na zlínské Škole umění v ateliéru Vincence Makovského a po roce 1945 potom na pražské AVU u Karla Pokorného. Jako sochařka se podílela na výtvarných realizacích ve spojení s architekturou, z nichž velké množství můžeme hledat právě v Brně. Jednalo se o volné sochy provedené v kameni nebo bronzu a také o řadu reliéfů. V roce 1969 byla za svůj politický postoj vyloučena ze Svazu českých výtvarných umělců, což znamenalo mj. zákaz vystavování trvající dalších čtrnáct let. I přes vyloučení se dále podílela na realizacích v architektuře, což bylo dáno i těsnou spoluprací s bratrem architektem Luborem Lacinou.

Návrh na skleněnou mozaiku pro telekomunikační budovu v Břeclavi, realizovanou v roce 1979 (navrženou asi v roce 1977), je v Lacinové díle ojedinělý. Horizontálně rozvinutá abstraktní kompozice s centrálním prvkem koule ale navazuje na její starší reliéfní díla. Nejlepší srovnání poskytuje betonový vlys Slunce obrácený k vnějšímu schodišti hotelu International v Brně, na kterém autorka spolupracovala s Janem Rajlichem, a který byl realizován v roce 1961.

Pro telekomunikační budovy vytvářela i své reliéfy jako doplněk nově vznikajících architektur – v roce 1972 dvanáct dřevěných reliéfů pro telekomunikační budovu v Hodoníně a o rok později reliéf z bulharského vápence pro obdobný objekt ve Valašském Meziříčí. Na závěr je nutné připomenout ještě jednu monumentální realizaci v technice mozaiky, pro kterou Sylva Lacinová vytvořila návrh – kamennou mozaiku pro autobusové nádraží v Českém Krumlově z roku 1990. Obě mozaikové realizace jsou navýsost abstraktní na rozdíl od velké části sochařského díla, které se zhusta soustředí na samostatné figury či sousoší.

Bronislava Gabrielová (red.), Výtvarní umělci dneška VII, Sylva Lacinová, Brno 1996, s. 11.
Marián Kvasnička, Sylva Lacinová - sochy (kat.), Trenčín 1988.