Menu:

Medek, Mikuláš

(1926 Praha – 1974 Praha)
Studoval na Státní grafické škole a posléze rok na Akademii výtvarných umění. Své studium dokončil v ateliérech profesorů Muziky a Tichého na pražské VŠUP, odkud byl po prověrkách v roce 1949 vyloučen. Z počátku tvořil v duchu surrealismu, posléze začal deformovat figury, až přešel téměř k abstraktní malbě. Jako hlavní techniku malby používal kombinaci syntetického emailu – laku s olejem, díky níž vytvářel obrazy s typickou mnohavrstevnou strukturou.
V 60. letech 20. století se Medek dočkal veřejného uznání a několika výstav i v zahraničí. S tímto oficiálním tvůrčím obdobím souvisí i jeho monumentální návrhy pro architekturu. Pracoval na výzdobě sakrálních prostor kostelů v Jedovnici, Kotvrdovicích a Senetářově (1971–1973) v Moravském krasu, kde spolupracoval mj. s mozaikářem Antonínem Kloudou. Ten svou mozaikou zarámoval Medkům obrazový triptych v Kotvrdovicích. Dále byl Medek přizván také k dotvoření náročné výzdoby veřejných budov v Československu i zahraničí. Jeho monumentální dekorativní obrazy se uplatnily v prostorách Československých aerolinií v Damašku, Košicích, Paříži, Praze-Ruzyni a New Yorku (1963–1970).
V technice skleněné mozaiky je realizováno jedno Medkových posledních děl osazené až po umělcově smrti na fasádě základní školy ve Žďáru nad Sázavou. Kompozice Slunce představuje žlutou sluneční kouli protkanou červenými liniemi a zářící na červeném pozadí. Na levém okraji je hlavní motiv doplněn několika poli představujícími zřejmě symbolické zkratky pro vyučovací předměty základní školy jako zeměpis, matematika nebo přírodopis (směrová růžice, znaménka, mapa, tráva aj.)
Anděla Horová (ed.), Nová encyklopedie českého výtvarného umění, sv. 1. A-M, Praha 1995, s. 500-502.
Vratislav Effenberger a kol., Mikuláš Medek, Praha 2002.
Alena Malá (ed.), Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950-2002 VIII, Man-Miž, Ostrava 2002, s. 183-185.