Novák, Josef
(1902 Praha – 1987 Praha)
Grafik, malíř, karikaturista a ilustrátor pěti desítek knih Josef Novák vystudoval pražskou Uměleckoprůmyslovou školu, kde ho učili Vratislav Hugo Brunner, Arnošt Hofbaruer a František Kysela. Sám pedagogicky působil na zlínské Škole umění a později také VŠUP v Praze. Po skončení studia získal Josef Novák na doporučení svého profesora Františka Kysely roční stipendium na cestu do Itálie, aby tam mohl studovat historii a techniky mozaiky. Projel mozaikářská centra v Benátkách, Ravenně i Římě. Po návratu z cest začal pracovat jako mozaikář – pro Kotěrovo muzeum v Hradci Králové realizoval v roce 1931 podle malé skici (kresby pastelem) zemřelého Jana Preislera mozaiku pro centrální rotundu. Ve stejné době pracoval i na mozaice pro kapli Bartoňů v chrámu sv. Víta a na náhrobku rodiny Sochorovy ve Dvoře Králové – obě posledně jmenované práce realizoval dle návrhů Františka Kysely, přičemž na náhrobku spolupracoval s Vladimírem Antuškem. Mozaiky podle vlastních návrhů vytvořil pro Sklářský ústav v Hradci Králové – Skláře s píšťalou a Brusiče. Zajímavostí těchto děl bylo, že je Novák prováděl jejich kartony uhlem a barevnost dílu dodával až podle dostupných smaltů.
Za své mozaiky získal Josef Novák i několik mezinárodních cen – na milánském trienále v roce 1936 to byla zlatá medaile za mozaiky Muž se širokým kloboukem a Hoch s koněm. Další cena přišla hned v následujícím roce na Světové výstavě v Paříži za šířkově komponovanou mozaiku Pastýř určenou pro osazení do interiéru budovy. V Novákově díle byla výjimečná svým materiálem – kamenem (mramory, slivence, pazourkové kameny, polodrahokamy). Jak autor sám podotkl, vytvořil ji "z hromady šutrů, které mu věnoval přítel mineralog."
V roce 1950 pracoval na mozaikách pro výzdobu školy v Kralupech nad Vltavou – kompozice Průmysl vítá školní dorost byla tematicky zcela poplatná době, mozaiky v aule byly odvozeny z děl skladatele Antonína Dvořáka: Novosvětská, Rusalka, Vodník, Holoubek, Slovanské tance a Husitská. Byly zhotoveny v kombinované mozaice s kameny ze štípaného smaltu a přírodního materiálu.
Jana Hofmeisterová, Mozaiky Josefa Nováka, Výtvarné umění I, 1968, s. 20-23.
Václav Čtyroký, Česká mosaika, Sklářské rozhledy, 1941, č. 18, s. 145-153.
Prokop Toman, Nový slovník československých výtvarných umělců, díl L-Ž, Praha 1950, s. 209.
Prokop Toman - Prokop Hugo Toman, Dodatky ke slovníku československých výtvarných umělců, Praha 1955, s. 138.
Alena Malá (ed.), Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950-2002 X, Nov-Pat, Ostrava 2002, s. 40-41.
Veronika Vicherková, Novodobá česká mozaika jako specifický druh umění v architektuře druhé poloviny 20. století, diplomová práce, FF UK Praha, 2014, s. 32.
Václav Čtyroký, Česká mosaika, Sklářské rozhledy, 1941, č. 18, s. 145-153.
Prokop Toman, Nový slovník československých výtvarných umělců, díl L-Ž, Praha 1950, s. 209.
Prokop Toman - Prokop Hugo Toman, Dodatky ke slovníku československých výtvarných umělců, Praha 1955, s. 138.
Alena Malá (ed.), Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950-2002 X, Nov-Pat, Ostrava 2002, s. 40-41.
Veronika Vicherková, Novodobá česká mozaika jako specifický druh umění v architektuře druhé poloviny 20. století, diplomová práce, FF UK Praha, 2014, s. 32.
