Topografický výzkum exteriérových skleněných mozaik v ČR - odborná mapa se zaměřením
na jejich výskyt a poškození

(1859 Emže u Lince – 1931 Praha)

Studoval na německé i české technice v Praze a praxi vykonával u architekta Achille Wolfa. V roce 1885 získal asistentské místo pro pozemní stavitelství na německé technice v Praze a do roku 1899 tak byl asistentem Josefa Zítka. Pracoval na návrzích různých veřejných i soukromých budov, především však navrhl řadu nájemních domů (např. ve Vršovicích). Jeho tvorba na počátku 20. století využívala jak historizující tak secesní ornamentiku. Bohatě dekorované fasády často doplňovala díla provedená v technice mozaiky, která, pokud šlo o mozaiku skleněnou, téměř výhradně prováděla rakouská firma A. Neuhauser z Innsbrucku.

Asi první budovou s mozaikovou výzdobou dostavba Zemské banky v Praze z let 1894-1895. Fasáda zakončená lunetovou římsou je v lunetách doplněna figurálními alegoriemi Mikoláše Aleše. Na atice jsou navíc ve vertikálních polích další mozaiková pole s květinovým dekorem navrženým Annou Suchardovou.

Zemská banka v Praze započala Polívkovu tvorbu pro peněžní ústavy, které se vždy na fasádách prezentovaly bohatou dekorativní složkou. Dalším (nezachovaným) příkladem bylo průčelí Eskompní banky v Karlových Varech z roku 1899. V této době vznikla i budova původní Živnostenské banky pro Čechy a Moravu (zbořena na počátku 30. let 20. století). Na jejím průčelí Polívka spolupracoval s Františkem Urbanem. Mozaikovou dekoraci průčelí demolované budovy však známe z fotodokumentace zachované v Muzeu hl. města Prahy. Kompozice s mužskými a ženskými postavami odkazovaly na českou kulturu a historii. Byly situovány ve čtyřech vertikálních pásech mezi okny druhého a třetího patra na hlavním průčelí a doplňovaly bohatou sochařskou výzdobu průčelí. Realizovala je innsbrucká firma A. Neuhauser.

František Urban byl Polívkovým spolupracovníkem i v dalším případě průčelí Městské pojišťovny budovaném mezi lety 1899-1901. Vytvořil návrh mozaiky Praha s požárem (nikoliv Apoteóza Prahy, jak bývá mylně uváděno) pro lunetový nástavec. Kompozice ženy, ke které se utíkají chlapec a dívka, situovaný před hořícím panoramatem hlavního města na pozadí tvoří těžiště výzdoby budovy odkazující i sochařkou složkou na nebezpečí požáru. Publikovaný rozpočet prací uvádí u mozaik hned tři autory - Maxmilián Švabinský dostal zaplaceno za Obraz pro skelnou mosaiku v lunetě hlav. průčelí 1120 korun, František Urban za totéž 900 korun a realizace byla svěřena Luigimu Solertimu – Skleněná mosaika v lunetě – 2772 korun. Matoucí údaj je jednoduše vysvětlitelný – kompozice Maxe Švabinského nakonec nebyla vybrána k realizaci – představovala statickou trůnící alegorii Prahy.

Zcela v secesním duchu je vyprojektováno průčelí přístavby peněžní a cukerní burzy Zemské banky realizované v letech 1911-1912. V horní partii budovy se mozaiková "výzdoba už uvolnila do meziokenních ploch." Série čtyř skleněných mozaik vznikla podle návrhů Jana Preislera z roku 1909. Představuje ve střední části Práci a Hojnost a po bocích Mládí a Dospělost. Na boční části se objevil motiv Sklizně. Se stejným malířem Polívka spolupracoval i na návrzích pro fasádu Novákova paláce ve Vodičkově ulici, který byl stavěn v letech 1901-1904. V dobovém tisku je stavba představena následovně: "Průčelí provedeno jest ve formách moderních. Hlavní okrasou ještě allegorický obraz nástěnný zhotovený dle barevných kartonů akad. malíře J. Preislera v uměleckém závodě Neuhauser, Dr. Jele a spol. ve Viltenu u Inšpruku." Kompozice zabírají plochy mezi okny druhého až čtvrtého patra budovy a představují Obchod a Průmysl. V jedné ploše je zachyceno hned několik alegorických scén ve středu obnažená bohyně mládí a krásy doplněná skupinou tančících dívek a mladíků, vlevo od ní alegorie obchodu, dvě figurální skupiny domácího textilního průmyslu, vpravo alegorie továrního textilního průmyslu. V barevném sklu je proveden i nápis U Nováků. Na tomto obchodním domě se mozaika uplatnila ve vůbec největší ploše.

Vrcholným použitím skleněné mozaiky je dominantní luneta v průčelí Polívkova návrhu Obecního domu v Praze. Je komponována jako pohledová dominanta nároží. Návrh budovy postoupil do užší architektonické soutěže už v roce 1903, o šest let později byla vypsána soutěž na kompozici mozaiky, v níž získal druhou cenu malíř Karel Špillar. Jeho návrh byl nakonec realizován. Do lunety tvořící pohledovou dominantu nároží Obecního domu zakomponoval scénu Hold Praze (resp. Apoteóza Prahy).

Architekta Osvalda Polívku musíme vnímat jako průkopníka použití techniky skleněné mozaiky ve výzdobě profánních budov. Okruh jeho spolupracovníků se rekrutoval z řad výborných dekoratérů, kteří měli zkušenosti s různými druhy nástěnných technik.

Budova městské pojišťovny v Praze, Architektonický obzor I, 1902, s. 16, 20.
Palác Živnostenské banky v Praze, Architektonický obzor IV, 1905, s. 4.
Obchodní dům firmy "J. Novák" v Praze-II. č. 699 ve Vodičkově ulici, Architektonický obzor IV, 1905, s. 7 – 8, 11.
Václav Čtyroký, Česká mosaika, Sklářské rozhledy, 1941, č. 18, s. 145-153.
Rudolf Pošva, Plastika a mozaika v průčelích Osvalda Polívky, kandidátská disertační práce, FA ČVUT v Praze, 1985.
Rudolf Pošva, Plastika a mozaika v průčelí Osvalda Polívky, Umění XXV, 1987, č. 5, s. 449-459.
Anděla Horová (ed.), Nová encyklopedie českého výtvarného umění, sv. 2. N-Ž, Praha 1995, s. 632.
Pavel Vlček, Polívka, Osvald, in: Pavel Vlček (ed.), Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách, Praha 2004, s. 513-514.
Roman Prahl - Petr Šámal, Umění jako dekorace a symbol. Výzdoba reprezentačních staveb Prahy v éře historismu, secese a moderny, Praha 2012, s. 60-62, 115, 140-141, 147, 161.