Menu:

Preisler, Jan

(1872 Popovice u Berouna – 1918 Praha)
Vystudoval pražskou Uměleckoprůmyslovou školu vedenou Františkem Ženíškem a později tam sám pedagogicky působil. Jako profesor vyučoval na také na Akademii výtvarných umění. Malíř, kterému byla vlastní tvorba v duchu symbolismu a neoromantismu se uplatnil při prestižních monumentálních zakázkách přelomu 19. a 20. století. U návrhů mozaik využil plošnou stylizaci témat, patos a "krásné postavy", které dobře korespondovaly se secesními kompozicemi průčelí budov i bohatou výzdobou dobových interiérů.
Jeho první zakázky do veřejných prostor byly malířského charakteru – pro Peterkův dům na Václavském náměstí, který projektoval architekt Jan Kotěra, Preisler v roce 1900 vytvořil rozměrnou olejomalbu, triptych Jaro. Kotěrova a Preislerova spolupráce pokračovala i v dalších letech, oba se znali, byli kolegové z SVU Mánes a od roku 1913 také oba vyučovali na Akademii výtvarných umění. Kotěrova architektura se s Preislerovou výzdobou stýká v restauraci Okresního domu v Hradci Králové (1903-1904) nebo v malbách Sen jinocha a Sen dívky určených do interiéru Národního domu v Prostějově.
Jana Preislera si jako spolupracovníka oblíbil i architekt Osvald Polívka. Jejich společným dílem je návrh fasády Novákova paláce ve Vodičkově ulici v Praze, který byl stavěn v letech 1901-1904. V dobovém tisku je stavba představena následovně: "Průčelí provedeno jest ve formách moderních. Hlavní okrasou ještě allegorický obraz nástěnný zhotovený dle barevných kartonů akad. malíře J. Preislera v uměleckém závodě Neuhauser, Dr. Jele a spol. ve Viltenu u Inšpruku." Kompozice zabírají plochy mezi okny druhého až čtvrtého patra budovy a představují Obchod a Průmysl. V jedné ploše skleněné mozaiky je zachyceno hned několik alegorických scén ve středu obnažená bohyně mládí a krásy doplněná skupinou tančících dívek a mladíků, vlevo od ní alegorie obchodu, dvě figurální skupiny domácího textilního průmyslu, vpravo alegorie továrního textilního průmyslu.
Úspěšná spolupráce pokračovala i při výzdobě interiéru Polívkou navrženého Obecního domu v Praze. Ten je sice na vnější fasádě také opatřen skleněnou mozaikou, ale tentokrát vytvořenou dle návrhu Karla Špillara – Preislerova blízkého přítele a kolegy, s nímž sdílel ateliér. Jan Preisler vytvořil v Obecním domě malby Palackého sálu (1910-1912). Polívka mu však zadal dekorování ještě jedné ze svých fasád, průčelí přístavby peněžní a cukerní burzy Zemské banky realizované v letech 1911-1912. V horní partii budovy se mozaiková "výzdoba už uvolnila do meziokenních ploch" fasády pojaté zcela v secesním duchu. Série čtyř skleněných mozaik vznikla podle návrhů z roku 1909. Představuje ve střední části Práci a Hojnost a po bocích Mládí a Dospělost. Na boční části se objevil motiv Sklizně.
V roce 1911 byl Jan Preisler pověřen výzdobou haly Městského průmyslového muzea v Hradci Králové stavěného opět podle projektu Jana Kotěry. Malíř vytvořil čtyři skici, ke zhotovení kartonů už ale nedošlo. Mozaiky se na klenbě muzejní haly realizovaly až mnohem později – první zhotovil v roce 1931 Josef Novák po té, co se vrátil z italské studijní cesty, další tři dostala jako svůj první velký úkol k realizaci firma Mosaika založená po rozpadu mozaikářského ateliéru Jana Tumpacha bývalými pracovníky Michalem Ajvazem a Aloisem Kloudou a zaměstnávající absolventy železnobrodské sklářské školy. Alois Klouda rozkreslil Preislerovy skicy a Ajvaz vyráběl materiál: "v malé sklepní místnosti jsme postavili dvě pece a opatřili si chemické suroviny (..) v této mikrohuti jsem tavil sklo ve dne v noci až 20 hodin denně. Po ukončení série taveb se na bedny s chemikáliemi kladla prkna a na nich se prováděly mozaikové práce. " Tento Preislerův návrh byl tedy jako jediný vysázen z českého skla, nikoliv z italského, jež používala i firma A. Neuhausera, která realizovala ostatní Preislerovy mozaiky a zakázek si cenila natolik, že je prezentovala ve svých reklamních katalozích.
Václav Čtyroký, Česká mosaika, Sklářské rozhledy, 1941, č. 18, s. 145-153.
Antonín Matějček, Jan Preisler, Praha 1950, s. 57-58, 82-83, obr. 92-94, 97-100, 178-189.
Prokop Toman, Nový slovník československých výtvarných umělců, díl L-Ž, Praha 1950, s. 309-310.
Prokop Toman - Prokop Hugo Toman, Dodatky ke slovníku československých výtvarných umělců, Praha 1955, s. 151.
Michal Ajvaz. Mozaika (nevydaný rukopis publikace), 1993, s. 351. Soukromý archiv.
Anděla Horová (ed.), Nová encyklopedie českého výtvarného umění, sv. 2. N-Ž, Praha 1995, s. 646-648.
Petr Wittlich - Lenka Bydžovská - Karel Srp - Polana Bregantová, Jan Preisler 1872-1918, Praha 2003, s. 107-109, 235-241, 289-296, s. 321-322.
Roman Prahl - Petr Šámal, Umění jako dekorace a symbol. Výzdoba reprezentačních staveb Prahy v éře historismu, secese a moderny, Praha 2012, s. 115, 161.
Ladislav Zikmund Lender - Jiří Zikmund (eds.), Budova muzea v Hradci Králové: 1909-1913: Jan Kotěra, Hradec Králové 2013, s. 125.