Topografický výzkum exteriérových skleněných mozaik v ČR - odborná mapa se zaměřením
na jejich výskyt a poškození

(1940 Praha)

Výtvarnice Eliška Rožátová vystudovala střední sklářskou školu v Železném Brodě a pokračovala ve studium na VŠUP v ateliérech J. Kaplického a S. Libenského. Po studiích se v letech 1966-1970 vrátila do podniku Železnobrodské sklo jako výtvarník do oddělení stavebního skla a mozaiky. V 70. letech pracovala hlavně na monumentálních realizacích pro architekturu – na tvorbě vitráží a skleněných mozaik, ve kterých jsou, stejně jako v jejích malbách, patrné konstruktivní tendence. Ačkoliv se na mozaiku původně nechtěla specializovat, ve zmíněném oddělení pracovala dlouhodobě a s manželem vymyslela inovaci, kdy bylo možné celou mozaiku sestavit v ateliéru a hotovou instalovat na zeď. Vyráběla se z mačkaných kamínků, které byly z probarveného transparentního skla a byly pomocí PVB folie přitaveny na hliníkové desky. Později se podobně přitavovaly i na zrcadla nebo na sklo a vznikaly z nich mozaikové vitráže, resp. "transparentní mozaiky".

Rožátové monumentální mozaikové realizace byly určeny pro budovy v celém Československu. Obchodní dům Šíravan v Michalovcích v roce 1973 ozdobila skleněná mozaika, na které autorka spolupracovala se sochařem Janem Fišarem. V roce 1976 zhotovila vitráž pro kino v Levoči. Exteriérová skleněná mozaika z mačkaných skleněných kostiček zdobí celoplošně boční průčelí (původně telekomunikační) budovy v Jablonci nad Nisou. Kompozice vznikla v roce 1978 a stejně jako ostatní autorčiny práce představuje lyrickou abstraktní kompozici jemné pastelové barevnosti. Kontrast nejasných organických tvarů a přesně vymezených a linkou oddělených geometrických útvarů je mistrně převeden do média skleněné mozaiky. Za své sklářské dílo byla i několikrát oceněna – kompozice ve vstupní hale školy pro děti s chybami zraku v Levoči získala v roce 1976 čestné uznání a čestnou cenu získala i na EXPO 67 v Montrealu.

S tvorbou Elišky Rožátové jsou spojeny dva zajímavé příklady záchrany mozaikových děl. V nedávné době byla transferována kruhová stropní mozaika umístěná v roce 1980 nad bazénem v hotelu Praha v Praze Dejvicích. A podobně byla přenesena i část mozaiky z roku 1982 z kostela Povýšení sv. Kříže na Žižkově ("koncertní síně Atrium"). Její původní rozměry byly 7 x 5 m, autorka vybrala část z kompozice 2 x 3 m a ta je v současnosti osazena v muzeu skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou.

Anděla Horová (ed.), Nová encyklopedie českého výtvarného umění, sv. 2. N-Ž, Praha 1995, s. 697.
Ludmila Dufková, Eliška Rožátová, Torza (kat.), Brno 1996, nestr.
Alena Malá (ed.), Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950-2003 XIII, Ro-Se, Ostrava 2003, s. 96-97.
Magdalena Kracík Štorkánová - Tomáš Hájek, Muzívní umění. Mozaika v českém výtvarném umění, Praha 2014, s. 92.