Menu:

Šaloun, Ladislav

(1870 Praha – 1946 Praha)
Sochař Ladislav Šaloun studoval v Reynierově kreslířské škole a posléze (po neúspěšné zkoušce na Uměleckoprůmyslovou školu) pokračoval v soukromém studiu sochařství u Tomáše Seidana a Bohuslava Schnircha. Také díky ovlivnění dílem francouzského sochaře Augusta Rodina vyrostl v klíčovou osobnost českého secesního sochařství. Z jeho monumentálních děl se sluší jmenovat pomník Jana Husa na Staroměstském náměstí v Praze (1901-1915).
Patřil k nejplodnějším sochařům své doby, často svými díly dotvářel fasády budov, kdy jeho návrhy prováděli kovolitci nebo kameníci a sochaři. Věnoval se také designu – návrhům stolních lamp, dóz nebo šperkovnic. Jak dokazuje jeho vlastní vila se sochařským ateliérem v Praze na Vinohradech, byl schopen také architektonického návrhu a celkové dekorace interiéru (1911). Právě v této realizaci využil také mozaiku – zlacenými skleněnými kostkami akcentoval drobný reliéf u vstupu do vily a posázel jimi také kanelury pozadí štukového reliéfu Pozdrav slunci z roku 1910, který umístil na fasádě.
Ladislav Šaloun využil mozaiku i ve dvou realizacích náhrobků. Jako první, zřejmě v roce 1910, vznikla stéla náhrobku Josefa Mislera, konzistorního rady a děkana, umístěná na jeho hrobě na Vinohradském hřbitově. Pískovcový reliéf stojící Panny Marie s dítětem je zpracován v secesně dekorativní podobě a v detailech je zdoben pozlacenými smaltovými kostkami. Ostře kontrastuje s jednolitým tyrkysově zeleným pozadím vyskládaným ze štípaného smaltu.
Bořivoj Nechvátal, Vyšehrad, Praha 1976, s. 199-200.
Jan Tachezy, Vyšehrad, Praha 1985, s. 66, obr. 63.
Anděla Horová (ed.), Nová encyklopedie českého výtvarného umění, sv. 2. N-Ž, Praha 1995, s. 818.
Petr Wittlich, Sochařství české secese, Praha 2000, s. 224.
Petr Kovařík, Klíč k pražským hřbitovům, Praha 2001, s. 62.
Vladislava Kuchtová, Funerální umění v první třetině 20. století v Čechách, diplomová práce, KTF UK Praha, 2002, s. 22.