Topografický výzkum exteriérových skleněných mozaik v ČR - odborná mapa se zaměřením
na jejich výskyt a poškození

Benedikt Škarda (1840-1912) byl majitelem sklárny a také Uměleckého závodu pro malbu na skle, založeného v Brně v roce 1863. Zabýval se především výrobou vitráží, ale také leptáním, broušením a dalšími úpravami plochých skleněných tabulí. Podle reklamy z roku 1892 vyráběla jeho dílna sídlící v Brně v Kopečné ulici "malovaná okna kostelní, sklomalby, leptané tabule, broušené tabule, broušená skla, umělé dekorace na tabulovém skle".

Na začátku 20. století začal Škarda dodávat také mozaiky. Zájemcům nabízel levnou variantu mozaik vyráběnou z plochého vitrážového skla. V dobové terminologii se pro ni využívá název "florentinská mosaika" – tedy mozaika složená z "velkých, tvarům plochy přizpůsobených plátů." Klasická technika skladby mozaikového obrazu z malých kostek štípaného smaltu se nazývala "mosaika byzantská" nebo "italská" či "vlašská" – reklama Škardova podniku levnější materiál propagovala následovně: "mosaiky sklenné pro facady i interiéry, které nejen svým vzezřením, ale i svou lácí předčí mosaiky vlašské." Materiál pro mozaiku z plochého skla byl probarvován ve hmotě při tavbě. Jednotlivé nařezané díly byly potom ještě dotvářeny stříbřením, zlacením či malbou vypalovacími barvami, leptáním nebo matováním.

Při zakázkách na tvorbu mozaik Škarda intenzivně spolupracoval s brněnským architektem Dušanem Jurkovičem. Jejich součinnost zřejmě začala v roce 1905 při realizaci zastavení křížové cesty na Hostýně. Poněkud nešťastná zakázka ukázala limity zvolené technologie. Viktor Foerster, majitel pražské mozaikářské dílny situaci komentoval: "Mosaika florentinská pro svou nepraktičnost zanikla takřka úplně. V ní měla být na Sv. Hostýně provedena Úprkova Křížová cesta." Dobová reflexe ukazuje na rozporuplnost řešení. Křížová cesta na Hostýně byla opravdu navržena v řezané skleněné mozaice. Jako první bylo v roce 1905 ve firmě Benedikta Škardy zhotoveno i první – XIII. zastavení, ze čtrnácti kompozic, které do Jurkovičových kaplí navrhl Joža Úprka. Už po první zimě bylo zřejmé, že dílo není v pořádku. Mezi sklo a azbest vnikala voda, která s mrazem mozaiku s malovanými detaily zničila. Dvě další kompozice – XII. a XI. zastavení vzniklé později byly sejmuty a uloženy na Velehradě. Pieta (resp. XIII. zastavení) zůstala na svém místě a v roce 1929 ji restaurovala firma Jana Říhy z Brna (Jan Říha byl bývalý vedoucí Škardovy dílny). Dodnes je jedinou skleněnou výjimkou mezi keramickými mozaikami Jano Koehlera, které nahradily původně plánované Úprkovy kompozice.

Jurkovičova spolupráce se Škardou pokračovala v letech 1905-1906 na fasádě spolkového domu ve Skalici na Slovensku. Tentokrát byla kompozice, provedená podle návrhů Mikoláše Alše, zhotovena v klasické mozaice ze štípaného smaltu. V roce 1906 firma zhotovila další mozaiku Bača a drak na jižní vstupní fasádu vlastní vily Dušana Jurkoviče v Brně Žabovřeskách. I u ní se ukázala malá trvanlivost materiálu. Už v průběhu 30. let 20. století začala opadávat a byla nahrazena malbou. Snad za její poničení mohlo intenzivní sluneční záření, které se opíralo o jižní stěnu, kde byla instalována.

Škarda s Jurkovičem spolupracoval na návrhu svého "velkoměstského" domu v Brně. Budova stojící v Dvořákově ulici č. 10 byla postavena v roce 1908. Čtyřpatrový objekt je ve vrcholu zakončen polooválným štítem a vyzdoben na průčelí skleněnými detaily, které zřejmě měly být "výkladní skříní" možností Škardova podniku. Schodišťová hala je dekorována vitrážemi, samotná fasáda mozaikovými pásky kombinujícími kosočtverečné zelené motivy se zlatými čtverečky, které využívají reflexních vlastností kovu umístěného na rubové straně skla. Skleněný dekor z plochých řezaných útvarů se uplatnil i na překladech oken v nejvyšším patře sousedního domu č. 6 v Dvořákově ulici.

Škardovy další mozaikářské práce jsou většinou zapomenuté. Víme, že spolupracoval s architektem Fantou v kapli v Mohyle míru v Praci, vitráže dodal do velkého secesního chrámu v Brně Křenové, kde by z jeho dílny mohlo vyjít též zlaté mozaikové pozadí reliéfu hlavního vstupu. V moravském materiálu jsou z plochého vitrážového skla vytvořeny i mozaiky Krista na kostele v Radostíně a zlatý obklad průčelí domu Eduarda Bubeníka v Olomouci. Zřejmě byly dodány právě ze Škardova závodu. Po smrti majitele převzal firmu syn Eugen. Dále potom fungovala pod názvem E. Škarda, sklomalba Brno.

Jar. Břehulka, Mosaika, Našinec, 1912, 21. 8., s. 1.
Výstava umělecká, průmyslová a národopisná v Hodoníně, pořádaná na povznesení Hodonska, Hodonín 1892, s. 20. (dobová reklama)
Dana Bořutová, Architekt Dušan Samuel Jurkovič, Bratislava 2009, s. 100-103, 105-108, 119-121.
Igor Forgaš - Joanna Nowak - Dana Rohanová, Ambice nad možnostmi aneb podivný příběh mozaiky ze Žabovřesk, Fórum pro konzervátory – restaurátory, 2011, s. 55-60.