Topografický výzkum exteriérových skleněných mozaik v ČR - odborná mapa se zaměřením
na jejich výskyt a poškození

(1879 Karlovy Vary – 1948 Vídeň)

Teschner se prosadil v různých oborech umělecké činnosti. Známý je především jako grafik, malíř, loutkař, dekoratér, scénograf, libretista i jako hudební skladatel. Výtvarný talent rozvíjel od dětství v dílně svého otce typografa. V letech 1895 až 1899 studoval na pražské Akademii výtvarných umění pod vedením profesora Václava Brožíka. Na pražské školení navázala v roce 1900 výuka na vídeňské Kunstgewerbeschule u prof. Karla Kargera. Po roce 1902 působil již jako nezávislý umělec, grafik a ilustrátor, v Praze. Sbližoval se zde především s okruhem pražských literátů, Gustavem Meyrinkem, Paulem Leppinem, Maxem Brodem a Oskarem Wienerem, s nimiž sdílel zájem o vše tajemné a záhadné. S Paulem Leppinem Teschner v roce 1906 nakrátko začne dokonce vydávat časopis Německé listy pro umění. Zálibu v romantickém tajemnu a fantasknosti zúročil jak v sériích tisků, zobrazujících pražská zákoutí, tak v nejrůznějších produktech užité grafiky či volné dekorativní plastice. Teschnerovy plakáty prozrazují vlnu pozdního romantismu a dekadence a pohádkového secesního lyrismu. Od roku 1903 se Teschner intenzivně věnoval tvorbě marionet. Vytvářel komplikované loutky, kostýmy a dekorace podle javanských vzorů. V roce 1908 vystavuje Teschner ve Vídni skleněné mozaiky, obrazy a loutky. Ve vlně nových modernistických proudů směřujících z Vídně se Teschner spolu s výtvarníkem Karlem Wilfertem rozhodli založit v Praze-Bubenči samostatnou školu zaměřenou na výuku uměleckého řemesla a užitého umění. Sídlem školy se stává dům v ulici Na Špejcharu číslo 3 zvaný "Blaues Haus". Na průčelí této vily se dodnes zachoval dekorativní reliéf kombinovaný se skleněnou mozaikou z doby kolem roku 1904 až 1905, který bychom mohli s největší pravděpodobností spojit s Teschnerovým autorstvím. Podobného charakteru je rovněž skleněná dekorace vily při sklárně Lötz v Klášterském Mlýně, kterou Teschnerovi rovněž připisujeme. Vznikla někdy kolem roku 1906, kdy Teschner se sklárnou spolupracoval na návrzích skleněných předmětů a figurálních mozaik, které byly firmou v tomtéž roce prezentovány v pavilonu Německo-české výstavy v Liberci. V roce 1909 Teschner odchází do Vídně, kde se věnuje spolupráci s Wiener Werkstätte a divadelní činnosti.

Renate Vergeiner, Im Spiegel – Richard Teschners Figurinen und sein Figurenspiegel. Richard Teschner, Kurzbiographie, Leben und Werk, St. Pölten 1988.
Werner Schweiger, Wiener Werkstätte, Kunst und Handwerk 1903-1932, Wien 1982, s. 268.
Waltraud Neuwirth, Loetz – Austria 1905-1908, Wien 1986, s. 42.
Alena Adlerová et. al., Sklárna Lötz Klášterský Mlýn 1880-1940, Praha 1989, s. 64-65.
Miroslav Ambroz, Richard Teschner, in: Miroslav Ambroz (ed.), Vídeňská secese a moderna 1900-1925, užité umění a fotografie v Českých zemích, Brno 2005, s. 344.
Agnes Husslein-Arco - Alfred Weidinger (hrsg.), Gustav Klimt und die Kunstschau 1908, München 2008, s. 551.