Menu:

Urban, František

(1868 Praha – 1919 Praha)
Vyučil se malířem porcelánu v továrně v Libni a posléze studoval na pražské Uměleckoprůmyslové škole v ateliéru Františka Ženíška. František Urban se v 90. letech 19. století a na počátku století následujícího proslavil jako malíř náboženských a symbolistních obrazů. Do českého výtvarného umění se zapsal především výzdobou mnoha sakrálních objektů, pro které navrhoval a prováděl nástěnné figurální i dekorativní malby (často ve spolupráci se svou ženou Marií Urbanovou - Zahradnickou) a návrhy vitráží. Z jeho monumentálních realizací můžeme uvést např. výzdobu votivních oken chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře z roku 1897, výmalbu kaple ve Vlašském dvoře tamtéž, výzdobu děkanského kostela sv. Štěpána v Kouřimi. Vrcholem obdobných prací byla nejrozsáhlejší pražská dobová zakázka dotvoření interiéru baziliky sv. Petra a Pavla na Vyšehradě (1902-1903 nástěnné malby v hlavní lodi, na pilířích a stropy bočních lodí, 1911 lunety).
Urban se ale věnoval i dekorativním pracím pro profánní architekturu. Pro dům vrchního stavebního rady Hlávky navrhl sgrafita, obecní dům v Chrudimi vyzdobil freskami, pracoval pro městské divadlo v Plzni nebo na oponě pro Smetanův dům v Litomyšli či výzdobě Vinohradského divadla freskami. Jeho návrhy skleněných mozaik jsou spojeny s výzdobou dvou bankovních domů v Praze. Zakázka na výzdobu průčelí Živnostenské banky architekta Osvalda Polívky znamenala pro jeho kariéru "úspěšný start jako uznávaného dekoratéra." Budova byla bohužel zbořena, mozaiky však známe z fotodokumentace zachované v Muzeu hl. města Prahy. Kompozice s mužskými a ženskými postavami odkazovaly na českou kulturu a historii.
Další spoluprací s Polívkou byl návrh Praha s požárem uskutečněný na průčelí Městské pojišťovny. Kompozice ženy, ke které se utíkají chlapec a dívka s hořícím panoramatem hlavního města na pozadí tvoří těžiště výzdoby budovy odkazující i sochařkou složkou na nebezpečí požáru. Obě zmíněné mozaiky realizovala kolem roku 1900 firma A. Neuhauser z Innsbrucku.
Václav Čtyroký, Česká mosaika, Sklářské rozhledy, 1941, č. 18, s. 145-153.
Prokop Toman, Nový slovník československých výtvarných umělců, díl L-Ž, Praha 1950, s. 625-626.
Anděla Horová (ed.), Nová encyklopedie českého výtvarného umění, sv. 2. N-Ž Praha 1995, s. 883.
Roman Prahl - Petr Šámal, Umění jako dekorace a symbol. Výzdoba reprezentačních staveb Prahy v éře historismu, secese a moderny, Praha 2012, s. 144-147, 230.