Menu:

Zrzavý, Jan

(1890 Vadín-Okrouhlice – 1977 Praha)
Studoval na soukromé malířské škole v Praze a posléze na Uměleckoprůmyslové škole v ateliéru prof. Emanuela Dítěte. Ve 20. a 30. letech 20. století podnikl řadu zahraničních studijních cest a pobytů v Itálii, Belgii, Anglii a Francii, kde si v Paříži v roce 1924 najal vlastní ateliér. Po 2. sv. válce pracoval na katedře výtvarné výchovy olomoucké univerzity a působil zde až do roku 1950. V jeho díle se kromě významné malířské tvorby najde také řada scénografických návrhů, na kterých spolupracoval s nejvýznamnějšími pražskými divadelními scénami (Národním a Stavovským divadlem). Práce pro architekturu, případě mozaiky jsou jen podružnou součástí díla Jana Zrzavého. Specifickým dílem byly návrhy tří zátiší provedené v technice mozaiky v pražském Atelieru Tumpach. Jedno z nich bylo vystaveno na světové výstavě v Paříži v roce 1937, kde mezi jinými produkty sloužilo jako ukázka skvělé úrovně českého sklářství: "byl tam mezi umělými brilianty, křišťálovou stěnou apod. zavěšen i Zrzavého obraz a k němu též připojen lept na skle podle Emila Filly." Spolupráce s Tumpachovým ateliérem přinesla Zrzavému i jednu specifickou zakázku – vytvořil návrh figurální kompozice pro náhrobní stélu zakladatele firmy Jana Tumpacha na vinohradském hřbitově. Ačkoliv náhrobek vznikl zřejmě brzy po Tumpachově smrti v letech 1937 nebo 1938, zobrazená smuteční ženská postava je svým klasicizujícím pojetím blízká Zrzavého starší tvorbě kolem roku 1910. Velké oči a štíhlá tvář upomínají na známé obrazy Andělská návštěva (1911) nebo Melancholie (1912). Drapérie, do které je dívka oděná, je ale nejbližší postavám Zrzavého obrazu Poutníci do Emauz z roku 1942 a souhlasí s nimi i použité barevnosti modrých tónů. Obraz vznikal poměrně dlouhou dobu, jeho základní rozvrh malíř naskicoval v roce 1940, ale vracel se jím ke své vlastní téměř třicet let staré kresbě Poutníci do Emauz z roku 1912. Na počátku 40. let 20. století pracoval Jan Zrzavý na návrhu monumentální mozaiky pro kostel sv. Jana Nepomuckého v Košířích. Ta se nakonec nerealizovala, takže ji známe jen z pastelového a tužkového návrhu z roku 1944. Barevná a figurální složka je zde přísně geometricky komponovaná a rozvržená do pásů. O tom, že v Zrzavého díle hrály roli i další mozaiky, může svědčit také návrh "mozaiky v řeckém stylu", která byla v roce 2007 vystavena ze Zrzavého pozůstalosti na výstavě v Národní galerii.
Václav Čtyroký, Naše sklářství v Paříži, Národní politika, 1937, 25. 9., s. 16 (příloha).
Miroslav Lamač, Jan Zrzavý, Praha 1980, obr. 155-156.
Karel Srp - Jana Orlíková, Jan Zrzavý, Praha 2003, s. 327-328, 334.
Alena Malá (ed.), Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950-2010 XXI, W-Ž, Ostrava 2010, s. 303-304.